Jejími prvními členy byli Marie Palatková,Ladislav Stránský, Anna Morysková, Anna Lenošková, Rudolf Vaněk,Karel Brázda, Ludvík Čech, Karel Dvořák, Arnošt Cafourek,Žofie Vechetová,Milada Čechová, Rudolf Pavlas,Zdena Vágnerová, Oldřich Alexa, Jiřna Šicnerová, Františka Huláková a Bohumír Prča. Už v roce 1949 se mohlo dobšické divadelní sdružení pochlubit svým divákům hned pěti premiérami divadelních her, z nichž čtyři byly pro dospělé a jedno speciálně pro děti. Před svým publikem vystoupili celkem jedenáctkrát. O rok později, v roce 1950, bylo celkem desetkrát uvedeno pět divadelních her z toho jen Jiráskova Lucerna zaplnila sály hned třikrát.

I v následujících letech, 1951-4, parta divadelníků  každoročně  nacvičí a sehraje nejméně dvě představení pro dospělé a jedno pro děti.

Poté i zde činnost ochabuje a až  na počátku let šedesátých se s příchodem p. Valdy a paní Zachové, manželky zdejšího učitele, opět obnovuje činnost divadelního kroužku, který je později rozšířen na kroužek estrádní. Je nacvičeno hned několik divadelních her a dvě celovečerní estrády.

Estrády, byly složeny ze scének, hudby, zpěvu a veselého humoru a několikrát podle pamětníků s velkým úspěchem byly sehrány jak doma, tak i v okolních obcích. Svými vtipy potěšili diváky v Novém Šaldorfě, Dyji, Suchohrdlech, Konicích i jinde.Soubor tehdy čítal na čtyřicet členů a mnozí z nich si zde našli i životního partnera. V roce 1965 ještě divadelníci nacvičují estrádní program a zkouší i hru Kolébka. Tu však už divák neviděl. Ochotníci zkouší i Dlaskabáty, hříšnou ves, a ta je uvedena dvakrát.  Stala se poslední v dvacetileté historii souboru. Podle slov amatérských herců je už v té době cítit nástup nového média a televize jim vzala nejen diváky, ale i ochotné herce. Od té doby se divadlo v obci nehraje, nepočítáme –li malé miniscénky školních dětí nebo dovezenou kulturu profesionálních ansánblů nebo poloprofesionálů odjinud.